Prosinec 2015

Tess

28. prosince 2015 v 22:03 | Lilly |  Postavy
Doufám, že jde poznat :D

Simon

27. prosince 2015 v 19:09 | Lilly
Simon, tentokrát nakreslená od někoho jiného, než ode mě :D
Moooc děkuju Mio :3

Jo, a vytvořila jsem novou anketu, tak hlasujte :)

VESELÉ VÁNOCE!

25. prosince 2015 v 17:48 | Lilly
Joo, zase mám jako vždy zopždění... -__- no, snad pochopíte to, že to prostě nestíhám. Ale musím napsat, že jsem ten obrázek nakreslila už včera!!! :D :D

A život jde dál... - kapitola 11.

22. prosince 2015 v 14:40 | Lilly |  A život jde dál...
Mezitím šla Jessi a Katie už skoro hodinu po proudu řeky, ale po Melany nebyly nikde ani stopy. Už dávno opustily své území a uvědomily si, že teď jsou v opravdovém nebezpečí. Dokonce i v té části lesa, kam se nesmí chodit je to bezpečnější, než tady. Tady už totiž kočky několikrát spatřily vlky. Nikdo neví, jak se sem vlci dostali, ale na tomto území by žít neměli. A Jessi s Katie byly navíc ještě malé a neměly tolik zkušeností. "Opravdu si myslíš, že ji najdeme?" zeptala se Jessi a na Katie upřela vyděšený pohled. "No jistě. Určitě ji najdeme." řekla rozhodně Katie, ale i ona už o tom začínala pochybovat. Z dálky se ozvalo hlasité zavytí a obě kočky raději zrychlily. Jak šly, všimly si, že je řeka čím dál širší a hlubší. Vypadalo to, že nejspíš teče do nějakého údolí. Po dalších několika hodinách cesty narazily na kopce, které nikdy v životě neviděly. Řeka protékala mezi nimy, ale ani na jedné straně řeky nebylo dost místa, aby se tudy dalo bezpečně projít. Katie s Jessi tedy usoudily, že bude bezpečnější, když půjdou přes kopce. Nebylo to jednoduché, protože kopce byly opravdu hodně prudké. I když nebyly mic vysoké, bylo těžké na ně vyšplhat. Když to ale po chvíli Katie s Jessi dokázaly, podívaly se dolů a nestačily se divit. Skutečně se pod nimi rozproztíralo obrovské údolí lemované prudkými kopci. Obě začaly opatrně sestupovat dolů. Katie podklouzly tlapky a skutálela se. Potom ale bezpečně dopadla na všechny tlapky. Chvíli se nic nedělo, potom se ozvalo podivné šustění a z keře vylezly stejné kočky, jaké předtím potkala Melany. To však Jessi s Katie nevěděly a neznámé kočky jim nahnaly strach. Ta nejsilnější k nim přistoupila a upřela na ně udivený pohled. "Cože? Další?" řekla neznámá kočka. "Další? Jak to myslíš?" nechápala Katie. "Hele, podívej! Melaniny stopy!" vykřikla Jessi a Katie se k ní otočila. "No jo! Jsou to její stopy!" řekla a otočila se zpět na neznámou kočku. "Vy ji tady vězníte??" "Cože?" udivila se kočka "Ne. Jen jsme ji odvedli za velitelkou. " "Vidíš! Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že je naživu." usmála se Katie na Jessi a ostatní kočky je odvedly k velitelce.

A život jde dál... - kapitola 10.

21. prosince 2015 v 11:13 | Lilly |  A život jde dál...
Když se Melany probrala, začala se vyděšeně rozhlížet kolem sebe. Území, ve kterém byla, se ani trochu nepodobalo území klanů. Potom zjistila, že leží napůl ve vodě, a tak rychle vylezla a otřepala se. Byl nádherný slunečný den a po bouřce ani stopy. Skutečně se ale Melany vyděsila teprve tehdy, když zjistila, že tam není sama. Náhle se ze všech stran začalo ozývat šustění listí a Melany nevěděla, kam se má dřív otočit. Po chvilce napětí z křoví vylezlo několik koťat, asi tak stejně starých jako Melany. Ale i přes to, že byla koťata pravděpodobně stejně stará, byla o něco větší, než ona a měla podivně zbarvenou srst. Největší z koťat přišlo k Melany a ta se skrčila. "Kdo jsi? Ještě jsem tě tady neviděla." řekla. "Nooo... já..." vyděšeně koktala Melany. "Nemusíš se bát. Pojď s námi." řekla mile vypadající kočka a oděla do lesa. Melany se ulevilo a po chvilce se rozběhla za ní.

A život jde dál... - kapitola 9.

15. prosince 2015 v 17:56 | Lilly |  A život jde dál...
"Hej, nevíš, kde je Melany?" zeptala se Jessi, která už začínala mít o svou sestru strach. Už se rozednívalo a většina koček pozorovala nádherný východ Slunce. "Neměli jsme ji tam nechávat samotnou." dořekla a otočila se na Katie. "To jo. Nevím, co mě to napadlo. Radši ji půjdeme hledat." odpověděla Katie a spolu s Jessi odešla z tábora.
"Ale ne!" vykřikla Jessi, když došly k řece. Klouzavé bláto už zaschlo a zůstaly v něm otisky malých kočičích tlapek. Patřily Melany. "Musela tam spadnout! Melany! Melany!!!" zkoušela ji přivolat, ale Melany se nikde neukázala. "Proud ji mohl odnést až na opačnou stranu lesa a klidně i ještě dál. Co teď budeme dělat a jak to vysvětlíme klanu?" zděsila se. "Ale musíme jim to říct." řekla Katie po chvilce přemýšlení. "Nemůžeme! Víš, co by s námi udělali, kdyby to zjistili? Už tím, že jsme šly samy k řece, jsme porušili pravidla. Myslím, že bychom z klanu nevyletěly, protože jsme ještě koťata, ale i tak to bude hrozný! Nevím, jestli budu mít vůbec odvahu se tam vrátit." řekla Jessi a pak dodala: "A vůbec, co teď budeme dělat bez Melany?" "No... Asi nám nezbývá nic jiného, než doufat, že Melany stále ještě žije. Musíme ji najít." řekla rozhodně Katie. "Hele, prostě si to přiznej. I pro dospělou kočku, která umí plavat je problém dostat se z řeky. Jsem si skoro na 100% jistá, že to Melany prostě nepřežila." řekla Jessi a sklopila hlavu. Najednou si Katie uvědomila něco velmi důležitého a usmála se na ní. "Neříkala jsem už, že jsem budoucí věštkyně?" Jessi zvedla hlavu a překvapeně se na ní podívala. "A co jako?" "No, předpovídat budoucnost sice ještě neumím, ale dokážu vycítit, jak se ostatní kočky cítí. A jelikož je Melany moje sestra, cítila bych se příšerně, kdyby skutečně zemřela. Cítila bych se mnohem hůř, než teď. Už jsem to jednou zažila. Poznám to. A pokud se nemýlím, myslím si, že Melany žije!" zajásala Katie. "A víš to jistě?" nevěřícně se zeptala Jessi. "Hmmm... ano. Prosím, musíš mi věřit." pokoušela se ji přemluvit Katie. "Tak jo. Půjdeme ji teda hledat?" zeptala se Jessi. "No, jak už jsem říkala, nic jiného nám nezbývá." dořekla Katie a usmála se. Jessi úsměv opětovala a obě se vydaly po proudu řeky.

Dark Lilly

12. prosince 2015 v 16:26 | Dark Lilly |  Lilly
Asi jste si všimli, že poslední dobou nepíšu příběhy, no nějak na to zrovna nemám náladu. Ale dnes nebo zítra nebo někdy jindy přidám další část příběhu o Melany, kterou už mám vymyšlenou. Vlastně jsem za tu dobu vymyslela nejmíň 10 nápadů na nový příběh, tak mám teď aspoň zásoby. Ale nevím, jak dlouho bude trvat, než to zapomenu. Smějící se Každopádně se teď budu snažit už konečně napsat ten příběh.

Několik postav, které jsem ještě nepřidala

10. prosince 2015 v 18:21 | Lilly D |  Postavy
Stín
Stromový dráp
No a tohle bylo prostě lepší v češtině :D

Jak je to vlastně s kouzelnou mocí?? (kterou mají kočky z klanů)

9. prosince 2015 v 22:31 | Lilly |  Klany
Kočky můžou mít různou kouzelnou moc (nedávno jsem je sem přidávala) a nezáleží na barvě srsti - jako snad je jasný to, že bílá kočka nemůže mít temná kouzla a naopak... Ale třeba nevadí, když je kočka modrá a nemá ledová kouzla...
A jak už jsem taky psala, kouzelnou moc můžou mít jen kočky se neobvyklým zbarvením srsti. Ale i kočky s obyčejným zbarvením srsti můžou získat kouzelnou moc, ale to se moc často nestává.
A jak se kouzelná moc projevuje u koťat? Koťatům se jejich kouzelná moc projeví nejdříve v půl roce, někdy to trvá i déle. Do té doby není jisté, jaká kouzla kočka ovládá. Existují i kočky, které mají skrytou kouzelnou moc - mají ji, ale ještě se jim neprojevila a čekají na ten správný okamžik. Ale všem kočkám, které kouzelnou moc mají, se projeví nejpozději do jednoho a půl roku (kdy se kočka stává dospělou).

Myslím, že jsem na něco zapomněla, ale pořád si nemůžu vzpomenout, na co jsem zapomněla. Smějící se

Dark Lilly :D

9. prosince 2015 v 19:54 | Lilly/Dark Lilly |  Lilly
Tak co? Líbí se?? :D

A život jde dál... kapitola 8. - O Melany

7. prosince 2015 v 15:22 | Lilly |  A život jde dál...
Melany se se svými sestrami Jessi a Katie vydala směrem k Zlaté řece. V táboře byla zrovna důležitá porada a ony tam nechtěly překážet.
Byla krásná temná noc a svit úplňku osvětloval stromy v lese bledým světlem. Ty vrhaly na zem strašidelné stíny a les vypadal mnohem děsivěji. Koťata se ale ničeho nebála a dál se sama toulala lesem. Od tábora k řece to bylo jen kousek cesty.
V řece bylo kvůli silnému dešti více vody než obvykle a proud byl silnější. Melany přistoupila blíž k řece. V tu chvíli zafoukal vítr a hladinu čiré vody hodil na břeh. Za Melany se ozval vyděšený hlas: "Dej si pozor! Jestli spadneš do řeky, utopíš se. Proud je moc silný!" Melany se otočila. "Neboj se, Jessi. Jsem opatrná."
Vítr byl čím dál silnější a úplněk náhle zakryly mraky. Katie a Jessi začaly mít obavy, ale Melany si jich nevšímala a dál sledovala řeku. "Už bychom měly jít." řekla potichu Katie. "Tady to pro nás není bezpečné, ani sem nesmíme chodit samy. Uvědomuješ si, že porušujeme pravidla?" "Neboj se, hned budeme zpátky a nikdo se nic nedoví." uklidňovala je Melany. "Vypadá to, že přijde bouřka. Opravdu bychom se měly vrátit do jeskyně." řekla Katie a znělo to naléhavě. Ale Melany s ní nesouhlasila. "Jak jsem řekla, ještě máme čas!" "Proč odsud nechceš odejít?" zeptala se Jessi. "Pojďte sem, něco vám ukážu." řekla Melany aniž by se na ně otočila. Obě její sestry k ní s obavou přišly. "Podívejte se na hladinu. Nevíte, co to znamená?" udiveně se ptala Melany. Katie s Jessi přemýšlely. "Počkat! To je Naomi? Věštkyně nás chce varovat, musíme odsud rychle vypadnout!" vyděsila se Katie. Na hladině řeky se opravdu objevil velmi rozmazaný obraz kočky, která se snažila něco naznačit. Jen stěží šlo poznat, kdo to je, ale barva její srsti vše prozradila. "Víš to jistě?" váhavě se zeptala Melany. "Ohniví jsou naši nepřátelé, proč by nás chtěli varovat?" "Já znám Naomi a taky jsem budoucí věštkyně. Musíme hned odejít!" opakovala Katie pořád dokola. "A nespletla jsi se? Možná nás chce jenom zastrašit. Já tu teda zůstanu." řekla Melany a otočila se zpět k řece. "Fajn, tak si tady zůstaň. Já tě varovala a Naomi taky. Jestli ti to nestačí, tak se klidně utop! Pojď, Jessi." dořekla Katie a spolu s Jessi odešly do tábora.
Melany seděla sama na břehu řeky a přemýšlela. Byla na své sestry pořádně naštvaná. "Pche, já tě varovala a Naomi taky!..." opkovala a snažila se při tom napodobit podle ní otravný Katin hlas. "Jak já je nenávidím!"
Obraz kočky, který byl na hladině, náhle zmizel. Z mraků začaly padat první kapky deště a promáčely Melany kožich. I přes to se ale nechtěla vrátit. Déšť byl čím dál silnější a hlína začínala pořádně klouzat. Netrvalo dlouho a k dešti se přidaly i blesky a velmi hlasité hřmění. "Asi se už vrátím." řekla si pro sebe Melany, když její vztek už z části vyprchal. Otočila se a chystala se odejít. V tom jí ale podklouzly tlapky na mokré hlíně a Melany spadla do řeky. A protože byla ještě kotě, neuměla plavat. Chtěla zavolat o pomoc, ale dříve, než se stačila nadechnout, potopila se a proud ji unášel daleko od tábora. Melany docházel dech a nedokázala vyplavat na hladinu. Začala si vyčítat, proč se s ostatními nevrátila do tábora.
.
.
.
.
.
Myslíte si, že Melany přežije? Je to velmi nepravděpodobné a skoro nemožné, zvlášť když je bouřka. Přežije nebo ne?? Můžete hádat a své odpovědi napište do komentáře. Usmívající se

Došly mi nápady :D

2. prosince 2015 v 18:13 | Lilly
Ahoj :D Má někdo nápad na nový příběh??? Jestli jo, můžete do komentáře napsat, o čem bych mohla napsat nový příběh.
A jestli chcete napsat příběh sami, můžete mi ho poslat a já ho přidám na blog. :)

KOMENTÁŘE

1. prosince 2015 v 20:53 | .........
Sorry, ale vy asi nechápete, jak jsem to myslela s tím, že máte psát komentáře... Vím, že tady nikdo nemůže být pořád - ale vy si jenom moje články přečtete a dál to ignorujete. To si snad myslíte, že když si článek přečtete, tak znám váš názor a vím, co si myslíte?? Ne... A opravdu nestojím o milion komentářů typu: "Hezký." "Je krásná." "Di taky na můj blog ;) " ale radši pište komentáře, které neodbočují od tématu a nekončí stejným slovem, kterým začaly. Tím nemyslím, že byste měli psát nějaké extra dlouhé komentáře, můžete napsat cokoli co nějak souvisí s mým blogem. Můžete se ptát a radit mi, to mě potěší víc, než nějaký komentář, který je úplně o něčem jiném a nedává smysl. Pokud si chcete mezi sebou pokecat, tak nemusíte být zrovna na našem blogu. Je pravda, že když napíšete, že je ten můj obrázek hezký, potěšíte mě, ale když to píšete úplně pod každý článek, tak už je to otravný. A navíc jsem už psala, že o ty obrázky nejde. Kdo můj blog opravdu zná, tak by se občas chtěl na něco zeptat, a nejčastější výmluva je: "My sme tě nechtěli otravovat." Ale já jsem tu právě od toho, abych vám vše vysvětlovala a odpovídala na vaše otázky. A neříkejte, že ani jeden z těch 10 lidí, kteří mě denně navštěvují, není ani jeden schopný napsat nějaký komentář! Vím, že jsem v předchozích dnech nebyla aktivní, ale vy si prostě jen můj článek přečtete a max. ho jen ohodnotíte nebo jenom ignorujete. Takže jestli nebudou komentáře, nebudou články! Sorry...
.
...neplatí pro Bellu, Paw a Miu...

Klany - členové

1. prosince 2015 v 17:09 | Lilly |  Klany
Od chvíle, kdy jsem na blog tohle přidala poprvé, se toho hodně změnilo. Ale i tak tam nejsou všechny - to je vám snad jasné, že nemůžu znát všechny kočky. A to ještě budu muset vypsat jména některých koček ze Zelených a ze Slunečného údolí. Smějící se Tady jsou zatím jen naše klany:
.
.
.


Měsíční klan - Rick, Meliris, Sissi💀, Dráp, Zlatá Tlapka, Clea, Darken, Klarie, Alanis, Jiskřivý Měsíc°, Vlnka, Temný Blesk, Stín°, Tara, Tess, Lilly


Bažinový klan - Nex, Minus, Kissa, Orfeus, Claire, Očko, Amy, Brendy°, Angi💀, Melody°, Stromový Dráp💀, Melody,


Vzdušný klan - Ian, Leona, Mia, Nala, Aram, Ed, Yorika, Plamenná Jiskra, Margita, Melany°,


Ohnivý klan - Kris, Flér, Simon, Afrodita, Ohnivá Tlapka, Ostrodráp, Naomi°, Cassie, Sluneční Záře°, Temný Měsíc°,


Sněžný klan - Stříbrná Tlapka, Vločka, Kapka, Wann, Emily, Chillis, Pavoda💀, Paw💀, Othelo°, Lara, Remmy°,

° - tohle mám u koček, které jsem ještě nenakreslila
💀 - kočky, které zemřely