Setkání (příběh od Paw)

3. listopadu 2015 v 9:08 | by Paw |  Příběhy
"ÁÁÁÁÁÁCCHHH!" Protáhla se Paw. Na poloprůhledný život si zvykla, přeci jenom tři týdny je dlouhá doba. Pak ale zauvažovala. Co kdyb se pokusila navštívit svůj klan? Pak to zamítla. Je to proti pravidlům - a já jsem poctivá. Do očí se jí pomalu začaly drápat slzy, lesklé a plné jasu. Čisté. Nemohla pořád zapomenout na milou a roztomilou Miu, veselou Vanilku či na Vločku nebo Wann.... Teď už její průhledné slzy dopadaly beze zvuku na hladinu potoka, kde splynuly s vodou. Hlavu měla sklopenou ještě dlouho, ale neplakala. Uvědomila si, že tak jako slza splynula s vodou i ona splyne s tímto životem. Pořád s ní kočky mohou komunikovat a ještě stále ji mohou navštěvovat. tak si to přeje. Během tohoto dumání si ale nevšimla blížící se vlčice...
.
"Vrrrr.... VRAU!" Vlčice skočila po Paw. Ta rychle zvedla hlavu a reflexně se otočila. Samozřejmě že vlčice s údivem proletěla skrz Paw a přistála na druhém břehu potoka. Paw si oddychla, nic ji teď nemůže zranit. Doskákala po kamenech z prostřed potoka až k tomu břehu. "Kdopak jsi?" Zeptala se Paw opatrně. Vlčice pořád trochu vrčela, ale to vrčení brzy přešlo na dlouhé kňučení. Paw se na ni podívala pořádně a uviděla; při dopadu tahle vlčice spadla na ten ostrý kámen, na kterém povětšinou vysedávala. Hned po dopadu se odkutálela o kousek vedle, ale nejspíš jí to zlomilo žebro a natrhlo hrudník. Paw se zděsila. "Musím sehnat pomoc! Vydržíš to tu ještě chvíli?" Vlčice trochu otevřela své modré oči a pomalu zakývala hlavou. Paw přikývla nazpátek a rychle běžela něco najít. "Něco léčivého u potoka... Něco léčivého u potoka... A! Tady! Běloočko léčivý! Jen musím přijít na způsob jak-" Paw už nedořekla větu. "Paw? PAW? Já myslela že jsi mrtvá!" Paw po hlase poznala Vločku. Z rozrušení a strachu ze smrti vlčice se stal smutek. Vločce vhrkly do očí slzy. "Paw já myslela že už tě nikdy neuvidím..." Vločce se slzami zalily oči. I když nemá úplně dobrou povahu, Paw byla její kamarádka. Velká kamarádka.
.
Rozběhla se a chystala se Paw aspoň trochu přivítat. Paw zavřela oči a ukápla jí slza. Vločka jí proletěla jako vítr, hned se ale zastavila. "Ach... Aha. ty jsi vlastně duch. Nebo ne?" Otočila se na Paw. Ta mlčela. Potváři jí stékaly slzy, pofňukávala až se otočila na Vločku. "Je mi tak líto že už se nemohu vrátit do klanu. Jsi má nejlepší kamarádka..." Obě chvíli tiše mlčeli. Potom ale Paw vykřikla: "Počkej ještě! Potřebuji pomoct. Jedna vlčice se na mě pokusila zaútočit a následně se zranila. Musíš utrhnout tohle Běloočko Léčivé a donést jí ho. Pomůžeš mi prosím?" Vločka chvíli přemýšlela, ale potom souhlasila a rychle běželi k vlčici. Ta po chvíli otevřela oči a trochu se pousmála. "Tady, přilož jí to tam, na hrudník. Tahle bylinka docela pomáhá - to ví každý." Vločka přikývla a listy přiložila. "Jsem tak ráda že tě zase vidím a slyším. Chyběla jsi mi moc." Řekla Vločka a usmála se na ducha Paw, která úsměv opětovala. Potom se otočila na vlčici: "Jak ti je?" Ta černá vlčice si lehla na břicho, usmála se na ni a odvětila: "Lépe. Mnohem lépe."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 3. listopadu 2015 v 9:09 | Reagovat

Omlouvám se, když jsem to zkopírovala, tak se to poskládalo divně :-( :D

2 Bella Bella | 3. listopadu 2015 v 12:38 | Reagovat

To je moc hezký Paw :)

3 Paw Paw | 3. listopadu 2015 v 16:05 | Reagovat

[2]: Děkuji moc! :D

4 Lilly Lilly | Web | 3. listopadu 2015 v 20:53 | Reagovat

Nemáš zač :-) ten příběh mě moc zaujal, je úžasný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama