Listopad 2015

Lilly a její kámen

30. listopadu 2015 v 15:15 | Já :D (Lilly) |  Klany
Jak už jsem psala v mých příbězích, Lilly našla v neprozkoumané části lesa zvláštní kámen. Když si ho odnesla do tábora, schovala ho do křoví a počkala, až tam bude bezpečno...
.
.
Kočky se v noci opět vydaly na lov a s Lilly už ani nepočítaly. Znaly ji. Ale neznaly její tajemství. V táboře už zbylo jen pár nováčků, kteří měli právě přestávku od tréningu a jen tak se povalovali v mechu. Lilly si nikdo nevšímal a toho využila. Obešla několik stromů a proplížila se do křoví. Ulevilo se jí, když zjistila, že tam kámen stále je. Popadla ho do tlamičky a běžela s ním dál od tábora. Když doběhla na místo, kde nikdo nebyl, položila kámen na zem. Nevěděla, co s ním teď bude dělat, ale rozhodně ho tu nechtěla nechat. Takový kámen ještě nikdy nenašla.
Z přemýšlení ji vytrhl divný zvuk a chvíli potom začal kámen zářit jasným fialovým světlem. Světlo bylo čím dál zářivější a Lilly si tlapkama zakryla obličej. Chtěla couvnout, ale ocas se jí zasekl o hromadu větví a Lilly spadla. Otevřela oči, ale světlo bylo tak silné, že nic neviděla. Ale najednou začalo světlo pomalu zhasínat a po chvilce zhaslo úplně. Lilly se zvedla a ohlédla se. Nikde kámen neviděla. Potom jí ale něco zacinkalo na krku a Lilly vše pochopila. Tedy vlastně pochopila jen to, že má kámen velmi silnou kouzelnou moc.
.
.
Díky kameni získala Lilly temná kouzla, byla rychlejší a silnější a získala kouzla, jako je třeba hypnóza a duch bouřky. Zvláštní bylo, že vždy když Lilly magii potřebovala, její srst se na některých místech zbarvila do fialova - je to stejná barva, jakou má kámen. Lilly se tedy může takhle 'proměňovat' a se svými kouzly ostatním pomáhá. Když na to přišla, byla v šoku. Ale ještě více ji zaskočilo, když zjistila, že od chvíle, kdy se poprvé proměnila a kdy poprvé svá kouzla použila, byla prokleta. Od té chvíle je s kamenem spojena a nesmí si ho nikdy sundat. Takže Lilly je teď jakoby nesmrtelná - získala o hodně větší počet životů než mají ostatní kočky a její život je uložen v kameni. Kdyby si Lilly kámen sundala, nebo kdyby se jí kámen rozbil, zemře. Kvůli tomu také Lilly přejde do Měsíčního klanu. Uzná, že se tam hodí víc, než do Vzdušného. I když to znamená, že se už nebude moct tak často vídat s Nalou, ale pravidla Lilly nedovolují v tomto klanu zůstat.

Kouzelná moc

30. listopadu 2015 v 13:57 | Lilly |  Klany
Kočky můžou mít různou kouzelnou moc a tady je jich většina:
Čtení myšlenek
Předpovídání budoucnosti
Hypnóza
Pohybování předměty pomocí mysli
Světlo
Rychlost
Neviditelnost
Sníh/led (vzácné kozlo)
Duch bouřky
Vymazání paměti nebo upravování paměti
Síla
Temnota
-
-
-
Kouzla Elementů mají jen velitelé klanu.
-
A nezapomínejte, že kouzelnou moc můžou mít jen kočky s neobvyklým zbarvením srsti.
Kdybych na něco zapomněla, dejte mi vědět.

Naomi

30. listopadu 2015 v 13:50 | Lilly |  Postavy
Věk: 2 roky
Klan: Ohnivý
Postavení v klanu: válečnice
Kouzelná moc: žádná
Schopnosti: plížení, lov
Zvláštní vlastnosti: Je původem mazlíček a je jediná kočka, která i přes to mohla v Ohnivém klanu zůstat.

Tess a Melody

30. listopadu 2015 v 13:45 | Lilly |  Postavy
Tess (Tesáček)
Věk: půl roku
Klan: Měsíční
Postavení v klanu: učednice
Kouzelná moc: temnota
Schopnosti: zatím žádné (cvičí se v plížení a lovu)
Zvláštní vlastnost: nebojí se vody
Melody
Věk: 1 rok
Klan: Bažinový
Postavení v klanu: válečnice
Kouzelná moc: čtení myšlenek
Schopnosti: lov a šplhání

Několik obrázků

27. listopadu 2015 v 8:00 | Lilly
Omlouvám se za neaktivitu, nějak nám blbne internet...
Tohle jsou obrázky, které jsem zapomněla přidat k příběhu, nebo které jsem přidat nestihla.
Já - Lilly
Zase já :D ale tohle je trochu staršǐ obrázek
A tohle je obrázek od Miy, moooc děkuju a přidala jsem to na blog, jak jsi chtěla. :)
No tady je zase něco jako to, co dělám vždy. Hodně divný obrázky :D
Tak tohle je trochu novější obrázek - Melody a Ostrodráp, pomáhala mi s ním Mia
A tohle tu máme jako poslední obrázek, který měl být pod jedním příběhem.

A život jde dál... kapitola 7. (Vzdušný klan)

22. listopadu 2015 v 13:50 | Lilly |  A život jde dál...
"Ahoj!" ozvalo se náhle a Lilly sebou trhla. Nečekala to. Myslela si, že tu nikdo není. Rychle kámen položila a schovala ho za sebe. Z křoví vylezla Nala a zatvářila se překvapeně. "Co tu děláš? Myslela jsem, že jsi na lovu." zeptala se. "Ehm..... a co tady děláš ty?" řekla Lilly. Obě kočky dobře věděly, že tu nemají co dělat. "Už nemám co na práci a tak... se tady jen tak... procházím." odpověděla Nala nejistě. "Procházíš?" zašklebila se Lilly "Tady?" Nala sklopila uši. "Kde to vlastně jsme?" pokračovala v rozhovoru Lilly. "Jsme v té tajné části lesa, kam nesmíme chodit." odpověděla Nala se znuděným výrazem v obličeji. "Aha, tak proto tu nikdo není. A proč se sem vlastně...." Lilly už nestihla dokončit větu a do řeči jí skočila Nala. "Ptala jsem se tě, co tu děláš?" zopakovala a zamračila se. Lilly chvíli přemýšlela a pak tlumeným hlasem řekla: "Nikomu to neříkej, ale já jsem z lovu odešla." "Aha." řekla Nala lhostejně. Lilly ještě stále pečlivě schovávala fialový kámen. V obličeji se nervózně šklebila, ale mělo to vypadat jako úsměv. "Už... musím jít." dořekla Lilly a jakmile se na ni Nala nedívala, popadla kámen do tlamičky a utíkala s ním do tábora. Nebylo to úplně jednoduché, protože kámen byl trochu větší a tak jí občas vypadl. Když doběhla do tábora, zjistila, že se kočky z lovu ještě nevrátily. Proplížila se do mechového křoví, tam vyhrabala malou díru do země a kámen do ní ukryla. Chvíli čekala a potom vyběhla z křoví. A v tu chvíli narazila na Nalu. Tedy spíš do ní a obě se svalil na zem. "Zase ty?" řekla Lilly. Zaskočilo jí to. Obě kočky neměly zrovna moc dobrou náladu a teď to bylo poprvé, co před sebou musely něco skrývat. "Proč jseš tak nervózní?" zeptala se Nala. "Nech už těch otázek, mohla bych se tě ptát na to samé." dořekla Lilly a odešla z tábora.

A život jde dál... kapitola 6. (Vzdušný klan)

22. listopadu 2015 v 11:53 | Lilly |  A život jde dál...
Jestli jste si toho všimli, už dlouho jsem nebyla v příběhu a v tomto jsem se snažila vystihnout mojí nerozhodnou povahu. Smějící se Snad se mi to povedlo.
.
.
Přišel čas lovu a kočky se seběhly do skupiny. Na lov šlo vždy přibližně pět nebo šest koček a ostatní zůstali poblíž tábora. Tentokrát přišla řada na Lilly. To jí moc nepotěšilo, lov jí nebavil, i když v něm byla cvičená. Po chvilce se tedy od skupiny tajně odpojila. Nala zůstala v táboře a hlídala koťata. Přišlo jí to divné, protože i ona teprve nedávno vyrostla z kotěte. Pak si hlídání koťat převzala Mia, a tak Nala odešla z tábora. Měla ráda dobrodružství a pořád něco zkoumala. Šla tedy do méně prozkoumané části lesa, kam moc koček nechodí. Nala nevěděla proč a snažila se to zjistit, protože jí to nikdo nechtěl říct. Už když byla Nala kotě, jí ostatní kočky zakazovaly do této části lesa chodit, ale jí to zas tak hrozné nepřipadalo. Les tu vypadal stejně jako u tábora. Nala byla odvážný průzkumník a tak se ničeho nebála a vyrazila směrem do lesa.
.
Lilly se mezitím sama toulala lesem a snažila se, aby si jí nikdo nevšiml. Výbala se tedy místům, kde byly nějaké kočky a to jí zavedlo do hodně zvláštní části lesa. Nikdy tam nebyla a neznala to tam. Začala to tam tedy prozkoumávat, ale nic zvláštního tam nenašla. Řekla si tedy, že chvilku počká, než se kočky vrátí z lovu a pak půjde do tábora. Najednou se jí smekla zadní tlapka a Lilly se rozplácla na zemi. "Taková ostuda!" sykla Lilly. "Ještě že tu nikdo není." Potom vstala a ohlédla se. Musela o něco zakopnout. Za ní byly jen hroudy hlíny, a tak se Lilly zase otočila. Ale těsně předtím, než odešla, si něčeho všimla. Ohlédla se znovu. Opravdu se jí to nezdálo. Pod nánosem hlíny se něco třpytilo. Lilly kámen očistila a pokusila se ho vzít do tlapek. Byl to nádherný fialový kámen a jasně zářil. Když ho Lilly držela v tlapkách, cítila se šťastná. Byl to zvláštní pocit. Ale něco se jí na tom přece jen nezdálo.

2. část mapy - území Zeleného listu (černých koček)

21. listopadu 2015 v 17:46 | Lilly |  Mapy
Území Listových je na sever od území pěti klanů. Je hodně velké a žijí tam většinou černé kočky. Ve znaku mají zelený list - to vám asi došlo :D
K území Listu patří i část Mračných hor, ale jen po pramen Zlaté řeky. V mračných horách kočky nejsou. Tedy, aspoň se neví, že by tam nějaké kočky byly. Je tam zima a fouká tam silný vítr. Jediné místo, kde by kočky mohly v Mračných horách žít, jsou jeskyně ve skalách.

Kapka

20. listopadu 2015 v 20:11 | Lilly |  Elementy
Mám kreslit mapu a kreslím tohle. Sorry Bello, dnes ji určitě nakreslím!! Smějící se

1. část mapy - území klanů

17. listopadu 2015 v 16:54 | Lilly |  Mapy
Myslela jsem, že dnes stihnu udělat všechny mapy, ale skoro jsem nestihla ani jednu, takže jsem musela chvátat a podle toho to taky vypadá... Ale snad se v tom vyznáte. Tohle je teprv 1. část mé mapy, na dalších mapách bude území Slunečného údolí, Zeleného listu a potom možná přidám ještě další mapy. Na jednu mapu by se mi to nevešlo, takže jsem to musela rozdělit. Tato mapa je docela odfláknutá, ale já jsem se hlavně snažila, aby to bylo přehledné a aby vše dávalo smysl.
A snad taky chápete to, že mě opravdu nebaví kreslit milion stromů a ani na to nemám čas.
Tákže tohle - je Hluboký les.... Asi si říkáte, proč je všude a že je nějak moc velký - ano, ten les je obrovský a pokrývá skoro celé území klanů. Kočky si toto místo samy vybraly, protože když jim hrozí nebezpečí, snadno se schovají nebo vyšplhají na strom. V tomto lese jsou i listnané stromy, ale většinou jsou tam jen jehličnaté. Ty stromy mám nakreslené jen někde, ady bylo poznat, že to jsou stromy. Jinak jsou ty stromy všude v Hlubokém lese.
Ty červené čáry jsou hranice mezi územím, stejně jako Zlatá řeka - která taky působí jako hranice.
No, a zbytek už je popsaný v mapě, snad jsem na nic nezapomněla.

A znovu :D

15. listopadu 2015 v 16:37 | Lilly
Jak jste si museli všimnout, trochu jsem upravila blog (zase). Předtím - všude jen fialová, už mě to štvalo. Ale ještě pořád to není hotový. Prostě už nevím, co vylepšit... nic mě nenapadá a když mě něco napadne a zkusím to, vypadá to blbě. Já si myslím, že by blog mohl mít modro-zelenou barvu a nějakej hezčí obrázek. Jenomže nevím jakej. Nemáte nějaký nápad???

Elements

14. listopadu 2015 v 16:59 | Lilly? |  Elementy
Nevím, jestli to sem mám přidávat...
Ale tak........ snad nemusím nikomu vysvětlovat o co jde :D
Už delší dobu jsem se to chystala udělat. A po hoooooodně dlouhý době jsem si na obrázku dala opravdu záležet.
.
Rick
Flér
Kapka
Sky (Ian)
.
Přemýšlím nad tím, jestli mezi ně přidám i Kiss - abych měla jednu nejmocnějdší kočku za každý klan a dávalo to trochu smysl.
Ale nějak se nemůžu rozhodnout...
.
Jinak, chtěla jsem někdy napsat příběh o těchto 4 (5?) kočkách. Myslím si, že by nejsilnější kočka mohla zastupovat svůj klan a stát se velitelem klanu. Možná budu muset i trochu změnit pravidla.
Jak vypadá Kiss snad víte, protože jsem o ní už psala článek.
.
Já si zatím myslím, že jí mezi ně přidám.
Budu ráda, když ohodnotíte tento článek, nebo když do komentáře napíšete, co si myslíte. :)
Jo, a omlouvám se, ale v příštích dnech možná nebudu moc aktivní, ale možná bude aktivní Bella, no kdo ví. Zatím ahoj!! ;)

Jak to vlastně je s Ohnivým klanem?

12. listopadu 2015 v 21:00 | Lilly |  Klany
Ohnivý klan není zlý klan. Žijí v něm i milé a přátelské kočky, které všem rády pomůžou. Tento klan dříve neměl žádné nepřátele a dařilo se mu. Ale později se stal velitelem Flér, i když všichni ostatní byli proti, protože ho velmi dobře znali. Ale Flér se nikoho neptal, byl syn velitele, a tak mu bylo jasné, že i on musí být velitel. Ale jakmile se Flér stal velitelem, s Ohnivým klanem to šlo z kopce. Dalo by se říct, že jen kvůli němu má klan špatnou pověst. Flér neustále vyvolává hádky a boje, už má znepřátelenou polovinu lesa a je přesvědčen, že žádné spojence nepotřebuje a že je Ohnivý klan dost silný, aby všechny boje vyhrál sám. Poslední dobou má ale Ohnivý klan velké problémy. Prohrál několik bojů za sebou, protože když se ostatní klany spojí, tak je jediný klan nemůže porazit, i když je mnohem silnější než ostatní. To protože nebojuje s takovým odhodláním jako ostatní klany bojující za záchranu svého území. Flér ale pořád nechce odstoupit a dále je velitelem klanu. Je velmi tvrdohlavý a když si něco vezme do hlavy, snaží se to uskutečniť za každou cenu. A hlavně je velmi krutý a nemilosrdný. Jeho 'přátelé' při něm většinou zůstávají jen ze strachu, protože ví, co by jim provedl, kdyby řekli slovo proti němu.
Ale Flér dříve takový vůbec nebýval. Nebyl sice nejmilejší, ale choval se líp a úplně jinak, než teď. Ale když se stal velitelem, zatoužil po ještě větší moci a ani to mu nestačilo. Chce mít pořád větší a větší moc, strašně rád bojuje a hlavně rád vyhrává a právě proto zatáhl celý klan do průšvihu. Nyní klan slábne a postupně ztrácí své umzemí. Ale kdo ví, co se příšte stane...

A život jde dál... (tentokrát z Bažinového klanu) - kapitola 5.

11. listopadu 2015 v 8:55 | Lilly |  A život jde dál...
Přemýšlel, přemýšlel............ "Aha!" zařval nahlas Brendy. Když si uvědomil, že by ho někdo mohl uslyšet, skrčil se a odplížil se pryč. "Kde je místo duchů... kde je......" Brendy se zamyslel. Už o tom někdy slyšel, musí si na to vzpomenout. ".........Kamenný potok! U Stříbrného jezera!" problesklo mu hlavou. to místo znal jen z vyprávění, ale nikdy tam nebyl. A to i přes to, že kočky tam chodí docela často. A právě to byl pro Brendyho problém. Co když tam někdo bude? Brendy už na tomto území rozhodně nebyl vítán a tak mu nezbývalo nic jiného, než doufat, že tam nikdo nebude. Co nejrychleji se rozběhl k potoku, i když byl dost daleko. Brendy neměl moc velkou naději, ale tohle nemůže zůstat nevyřešené. Stromový Dráp byl totiž jeho bratr.
.
Když Brendy konečně doběhl k potoku, funěl a byl strašně vyčerpaný. Ale teď nebyl čas na odpočinek. Musí co nejrychleji toto území opustit. Potok ale tvoří i část hranice mezi územími, takže věděl, že tady mu hrozí menší nebezpečí. Brendy se okolo sebe pozorně rozhlížel. Měl štěstí, nikdo tam zrovna nebyl. Potom několikrát za sebou volal Stromového Drápa, ale ten se neukázal. Brendy si byl vědom toho, že už nemá moc času. Pomalu se začínalo stmívat a slunce zapadalo za stromy. Nesmí tady být v noci - našli by ho.
.
Na břehu potoka se objevila bílá záře. Brendy doufal, že je to Stromový, ale byl to někdo jiný - Paw. A později se objevila i Angi. "Proč jsi sem přišel?" zeptala se ho Angi. "Hledám Stromového Drápa, je tady?" zeptal se jich Brendy. Paw naklonila hlavu a přemýšlela. "Stromový Dráp? Ten tady není." řekla po chvilce Paw. "Ale měl by tu být." dodala Angi zahleděla se do dálky. Nikdo jiný se neobjevil. "Omlouvám se, už musíme jít." řekla Paw a jen co to dořekla, obě kočky zmizely. Brendy už nevěděl, jak dál. Stromový nikde není. Došel ke břehu Kamenného potoka a tlapkou čeřil hladinu průzračné vody. Náhle něco uslyšel. Bylo to slabé mňoukání, to stejné, které Brendy slyšel předtím. Rychle se otočil a zpozorněl. Mňoukání bylo čím dál hlasitější a blížilo se. Brendy chtěl utéct a schovat se za strom. Už to málem udělal, ale pak rozeznal, co kočka vlastně říká. "Brendy...? Brendy!!!" zařvala kočka a seběhla dolů z kopce. Ta kočka ale nebyla nadšená, že ho vidí. Právě naopak, byla rozzuřená. Stromový Dráp - poloprůhledná a svítivě bílá kočka, stál před Brendym a zíral na něj. V tu chvíli zapomněl, co chtěl říct. Nebylo ale těžké si na to vzpomenout. "Všude jsem tě hledal, musím ti něco..." Brendy uz nedořekl větu. "Taky jsem tě všudě hledal! To myslíš vážně?! Udělat TOHLE a pak jen zbaběle utéct?!" řval na něj Stromový. "Ty to nechápeš, nechtěl jsem to udělat a neměl jsem na vybranou! Musel jsem utéct! A chci se jen..." vysvětloval Brendy, ale Stromový mu opět skočil do řeči. "Omluva mi vážně nepomůže. Jestli si myslíš, že se usmíříme, tak jsi na omylu! A teď vypadni!" zařval na něj Stromový a zmizel. Brendy už nestihl nic říct. Rychle přeskákal potok a běžel co nejdál od jejich území. Další hádku s jeho bratrem nebral moc vážně, protože se spolu hádali skoro pořád. Nikdy spolu moc dobře nevycházeli. Ale i tak byl Brendy na Stromového naštvaný. Mohl ho aspoň nechat dokončit větu. Najednou se zastavil a zamyslel se. Přece ještě ani neví, kam teď půjde. V hlavě se mu opět začala vybavovat všechna místa, kam by mohl jít. "Tákže... na území klanů zůstat nemůžu, k Listnatým rozhodně nepůjdu, do Slunečného údolí taky ne... Mohl bych jít někam, kde nejsou kočky, třeba.... Mračné hory!"

A život jde dál... (tentokrát z Bažinového klanu) - kapitola 4.

10. listopadu 2015 v 11:17 | Lilly |  A život jde dál...
Donutili jste mě napsat další část, tak tady ji máte. Smějící se
.
.
.
Brendy se toulal po lese a hledal Stromového Drápa. Věděl, že je to zbytečné, ale vzhledem k tomu, co udělal a jak se k tomu postaví ostatní z klanu, mu nic jiného nezbývalo. Hlavu měl sklopenou, díval se do země. Zavětřil, jestli náhodou někde neucítí Stromového. Ale nic. Najednou zvedl hlavu, trhnul sebou a zastavil se. Před ním stály dvě kočky a Brendy se jich se svým svědomím pořádně lekl. Amy ho chvíli propalovala svým pohledem. Nakonec se neudržela, vytasila drápy a co nejsilněji sekla Brendyho do obličeje. Tomu zůstala na tváři krvavá jizva. "Co jsi to udělal?!" zařvala na něho Minus. "Až se tohle dozví velitel, budeš muset okamžitě odejít z klanu!" Brendy se na ní nechápavě zašklebil a pak dodal: "Však už to dávno ví." "Tak co tady ještě pohledáváš?! Tohle už není tvoje území!" obořila se na něho Amy. "Jasně, vždyť už jdu!" dořekl Brendy a utekl. Ještě chvíli naštvaně syčel, ale pak přestal, uklidnil se a pokračoval v hledání.
.
Nikdo ho tady teď nesmí vidět. Cestou se pořád ohlížel, jestli ho někdo nesleduje. Zároveň i přemýšlel, co teď bude dělat. Nemá kam jít. Na cizím území zůstat nemůže, to je přece jasné. Ale do vyhnanství se mu taky jít nechce. "Co kdybych se přidal k Zelenému Listu?" napadlo ho, ale tuhle možnost také hned zamítl. "Ne, k nepřátelům se rozhodně nepřidám!" Najednou ho z přemýšlení probral velmi podivný zvuk. Slabé kočičí mňoukání, které vítr donesl až k němu. Otočil se, ale nikdo tam nebyl. Ani po chvilce čekání se nikdo neobjevil a tak Brendy zrychlil. Nechtěl, aby ho tady někdo viděl.
.
Les už nebyl tak hustý a místy se sluneční paprsky dotýkaly země. Brendy přidal do kroku a zanedlouho se ocitl na okraji malé lesní louky. Zastavil se. Místo, kde se popral se Srtomovým teď vypadalo mnohem děsivěji. Hodně dlouho pak bloudil ve vysoké trávě a hledal Stromového. Ale jeho tělo tam nebylo. Někdo ho musel odnést, ale kdo? A proč? Brendy se vyděsil. Kde ho najde? Přemýšlel...

A život jde dál... (tentokrát z Bažinového klanu) - kapitola 3.

6. listopadu 2015 v 22:56 | Lilly |  A život jde dál...
Dnes jsem spisovatelka! :D No jo, je pátek, tak mám hodně času. Ale nemyslete si, že budu takhle aktivní pořád. I když zítra s tím ještě (možná) počítat můžete, protože budu celej den doma sama! :3 Ale od neděle se budu muset učit, a to hodně, abych si ještě stihla opravit známky ve škole, takže budu články přidávat, dokud mám čas. A jak už jste zjistili, tak nikdy nemůžu přesně určit, kdy budu články přidávat. :D
Tak tady máte další část o Bažinovém klanu. Je trochu kratší, ale snad to tolik nevadí.
.
.
.
Slunce zapadlo za Mračné hory a na nebi se začaly objevovat hvězdy. Stromový Dráp pořád seděl na břehu jezera a přemýšlel. Pak si vzpomněl na mrtvou kočku, která ležela uprostřed louky. Otočil se a rozběhl se směrem k louce. Opět probíhal vysokou trávou a občas sebou škubl - ještě si úplně nezvykl na život ducha. Na louce chvíli hledal kočku, rozhlízěl se kolem sebe, čenichal a pak ji našel. Přiběhl k ní a důkladně si jí prohlížel. "Jsem to já." řekl po chvilce Stromový. Připadal si zvláštně. Díval se sám na sebe. Vlastně spíš na toho, kým dříve byl. Pořád si to nechtěl přiznat. Měl ještě spoustu nevyřešených věcí, které asi už navždy zůstanou nevyřešené. Ale jak mohlo k tomuhle dojít při obyčejném boji s Brendym? pomyslel si Stromový Dráp a začal mrtvé tělo kočky více prozkoumávat. Mělo pár drobných škrábanců a hluboké šrámy na krku. Právě od tamtud vytékalo nejvíce krve. Stromový se napřímil, zastříhal ušima a přemýšlel, co teď bude dělat. Najednou sebou trhnul a hlavou mu problesklo: "Kde je Brendy?"

A život jde dál... (tentokrát z Bažinového klanu) - kapitola 2.

6. listopadu 2015 v 17:10 | Lilly |  A život jde dál...
Protože je dnes pátek, další část příběhu jsem stihla napsat už dnes. :D
.
.
.
Jeho tlapka byla poloprůhledná a zářivě bílá, přesto že on měl hnědou srst. Podíval se na všechny svoje tlapky - byly svítivě bílé, nebyly na nich ani černé fleky, které Stromový Dráp dříve měl. Otočil se a tlapkou se pokusil odsunout malý zakulacený kamínek, který ležel přímo před ním. Stalo se v podstatě to, co očekával. Jeho tlapka kamenem proletěla, jakoby tam žádný kámen nebyl. "Co se to se mnou stalo??" řekl Stromový i přes to, že už si dávno uvědomil, co se stalo. Zaskočilo ho, že si toho tak dlouho nevšiml. Začal zkoumat, jak k tomu došlo a rozhodl se, že se půjde podívat ke Štříbrnému jezeru, které bylo jen kousek od malé louky.
.
Stromový Dráp se rozběhl směrem k jezeru. Běžel, jak nejrychleji mohl. Přes vysokou a hustou trávu by se kočkám běželo špatně, ale Stromovému to nedělalo problém. Všechna stébla jím proletěla a vůbec se nepohla. Jen vítr občas ohýbal stébla a tiché větrné šumění se rozléhalo po celé mýtině a zastavilo se o stromy, které byly velice blízko u sebe. Stromový Dráp proběhl lesem a zastavil se u břehu. Teď už věděl naprosto jistě, co se mu stalo, jen se chtěl přesvědčit úplně. Hladina vody v jezeře byla průzračná, čistá a vzhledem k tomu, že právě zapadalo slunce a jeho paprsky dopadaly na hladinu, působila hladina i jako zrcadlo. Těsně pod hladinou plavaly různé druhy ryb. Bylo to místo, kam kočky obvykle chodily lovit a kde se koťata učila lov. Stromový sklopil hlavu a zahleděl se do vody. Občas voda odrážela i paprsky Slunce, což bylo dost nepříjemné a tak Stromový Dráp přimhouřil oči. Poté se Slunce schovalo za mrak a ve vodě se odrážely červánky a nádherně zbarvená obloha. To všechno Stromový uviděl na hladině vody. Ale svůj odraz tam neviděl. Ještě dlouho tam seděl a zíral do prázdna. Přemýšlel nad věcmi, které se v poslední době odehrály, nad svým bývalým životem a nad smrtí.

A život jde dál... (tentokrát z Bažinového klanu) - kapitola 1.

6. listopadu 2015 v 8:53 | Lilly |  A život jde dál...
Tuto část příběhu jsem nechala hodně otevřenou, chtěla jsem napsat něco tajemnějšího, a navíc jsem toho dnes víc napsat nestihla. Nevím, jestli tuhle část pochopíte, ale až si budete moct přečíst další části, pochopíte to. I když si stejně myslím, že to hned pochopíte, protože o tom píšu pořád. No nedivte se, je to moje oblíbené téma. :D Ale rozhodla jsem se, že už konečně začnu psát o něčem jimém, doufám, že mi to vyjde. :D Další části příběhu přidám zítra.
.
.
.
Stromový Dráp vstal z vysoké trávy, ve které právě ležel. Po rvačce s Brendym byl rozhozený víc, než by čekal. Vůbec nevěděl, kde je. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval v lese a uvědomil si, kde vlastně je. "Jasně, jsem na východní straně lesa. Ale proč jsem tak daleko od tábora?" říkal si sám pro sebe. Poté uslyšel zvuky tlapek a všiml si blížících se koček. Rychle uskočil a schoval se za strom. Po chvíli vykoukl zpoza stromu a pořádně si je prohlížel. Kočky z Bažinového klanu si no nevšimly, za což byl Stromový rád. Všechny kočky potom došly doprostřed malé louky, ze které byl nádherný výhled na Mračné hory. Všude okolo louky byly vysoké jehličnaté stromy a trnité keře. Stromový Dráp si všiml, že uprostřed mýtiny leží nějaká kočka. Přes vysokou trávu, která mu bránila ve výhledu bylo velmi těžké poznat, kdo to je. Kočka ležící v trávě byla celá od krve a i tráva, na které kočka ležela, se pomalu začala zbarvovat červeně. Nevypadalo to, že by ta kočka byla naživu. Ostatní kočky ale poznal. Byl tam Nex, Amy a Minus. Vypadali nešťastně a postavili se okolo ležící kočky. Stromový se k nim přiblížil o kousek blíž a dál je pozoroval. Pořádně se zadíval na ležící kočku a všiml si něčeho divného. "Vypadá..... trochu......... trochu jako já." pomyslel si. Nejdřív nad tím trochu zauvažoval, ale pak se zasmál. "Te je přece hloupost!" Zvědavost ho ale neopustila a tak se po chvilce čekání rozhodl, že se k nim ještě trochu přiblíží.
.
Kočky z Bažinového klanu se pomalu otočily a začaly odcházet. Stromový Dráp se plížil k mrtvé kočce přes hromadu velkých kamenů. Když je přelezl, pokračoval dál v plížení a obratně se propletl mezi trnitými keři. Už od začátku se mu ale zdálo, že tu něco nehraje. Jenom pořád nemohl přijít na to, co je špatně.
.
Stromový byl natolik zabraný do přemýšlení, že si nevšiml kamene, který ležel těsně před ním. Všiml si ho příliž pozdě, a už se nestihl zastavit. Myslel si, že o kámen zakopne, podlomí se mu tlapky a spadne rovnou na čumák. Rychle natáhl přední tlapky před sebe, zavřel oči a připravoval se na pád. Doba, než dopadnul na zem se mu zdála nekonečná. Nakonec se předníma tlapkama dotkl země a dopadl na všechny čtyři tlapky, jako kdyby tam žádný kámen nebyl. "Tak tohle už je opravdu divný." Proběhlo mu hlavou. Otočil se a pozorně si kámen prohlížel. Zkusil na něj položit tlapku, a v tu chvíli si toho všiml. Bylo to něco, co rozhodně nečekal a celou tu dobu byl rozrušený ntolik, že si toho nevšiml.

Jiskřivý Měsíc

4. listopadu 2015 v 19:51 | Lilly |  Postavy
Bratr: Temný blesk (jsou dvojčata)

Temný Blesk

3. listopadu 2015 v 22:17 | Lilly |  Postavy
Jméno: Temný Blesk
Věk: 2 a půl roku
Klan: Měsíční
Postavení v klanu: zástupce velitele
Kouzelná moc: Duch Bouřky
Schopnosti: je vycvičený v boji a v plížení
Charakter: Je pozorný a v nouzi si dokáže zachovat chladnou hlavu. Je inteligentní a nerad vyvolává hádky nebo souboje. Vypadá to, že si ví se vším rady a zastupuje rádce v nesnázích. Velmi nerad je středem pozornosti, většinou stojí někde stranou a něco si pečlivě promýšlí. Vlastně i vše, co dělá, má vždy promyšlené. Většinou se chová tajemně, moc toho o sobě neříká - vlastně všeobecně toho moc nenamluví. Mluví jen, když je to nutné. Mezi ostatními kočkami není moc známý, ale za to v jeho klanu má na to stát se velitelem. I když sám neví, jestli se jím stane.

Lara a Tara

3. listopadu 2015 v 20:34 | Bella |  Postavy
Lara a Tara jsou dvojčata. Jejich otec pocházel z měsíčního klanu, kde nyní žije Tara a matka ze sněžného klanu, kde žije Lara. Obě umí létat a Tara v noci téměř není vidět.
Tara je ta černá a Lara ta fialová :D

Setkání (příběh od Paw)

3. listopadu 2015 v 9:08 | by Paw |  Příběhy
"ÁÁÁÁÁÁCCHHH!" Protáhla se Paw. Na poloprůhledný život si zvykla, přeci jenom tři týdny je dlouhá doba. Pak ale zauvažovala. Co kdyb se pokusila navštívit svůj klan? Pak to zamítla. Je to proti pravidlům - a já jsem poctivá. Do očí se jí pomalu začaly drápat slzy, lesklé a plné jasu. Čisté. Nemohla pořád zapomenout na milou a roztomilou Miu, veselou Vanilku či na Vločku nebo Wann.... Teď už její průhledné slzy dopadaly beze zvuku na hladinu potoka, kde splynuly s vodou. Hlavu měla sklopenou ještě dlouho, ale neplakala. Uvědomila si, že tak jako slza splynula s vodou i ona splyne s tímto životem. Pořád s ní kočky mohou komunikovat a ještě stále ji mohou navštěvovat. tak si to přeje. Během tohoto dumání si ale nevšimla blížící se vlčice...
.
"Vrrrr.... VRAU!" Vlčice skočila po Paw. Ta rychle zvedla hlavu a reflexně se otočila. Samozřejmě že vlčice s údivem proletěla skrz Paw a přistála na druhém břehu potoka. Paw si oddychla, nic ji teď nemůže zranit. Doskákala po kamenech z prostřed potoka až k tomu břehu. "Kdopak jsi?" Zeptala se Paw opatrně. Vlčice pořád trochu vrčela, ale to vrčení brzy přešlo na dlouhé kňučení. Paw se na ni podívala pořádně a uviděla; při dopadu tahle vlčice spadla na ten ostrý kámen, na kterém povětšinou vysedávala. Hned po dopadu se odkutálela o kousek vedle, ale nejspíš jí to zlomilo žebro a natrhlo hrudník. Paw se zděsila. "Musím sehnat pomoc! Vydržíš to tu ještě chvíli?" Vlčice trochu otevřela své modré oči a pomalu zakývala hlavou. Paw přikývla nazpátek a rychle běžela něco najít. "Něco léčivého u potoka... Něco léčivého u potoka... A! Tady! Běloočko léčivý! Jen musím přijít na způsob jak-" Paw už nedořekla větu. "Paw? PAW? Já myslela že jsi mrtvá!" Paw po hlase poznala Vločku. Z rozrušení a strachu ze smrti vlčice se stal smutek. Vločce vhrkly do očí slzy. "Paw já myslela že už tě nikdy neuvidím..." Vločce se slzami zalily oči. I když nemá úplně dobrou povahu, Paw byla její kamarádka. Velká kamarádka.
.
Rozběhla se a chystala se Paw aspoň trochu přivítat. Paw zavřela oči a ukápla jí slza. Vločka jí proletěla jako vítr, hned se ale zastavila. "Ach... Aha. ty jsi vlastně duch. Nebo ne?" Otočila se na Paw. Ta mlčela. Potváři jí stékaly slzy, pofňukávala až se otočila na Vločku. "Je mi tak líto že už se nemohu vrátit do klanu. Jsi má nejlepší kamarádka..." Obě chvíli tiše mlčeli. Potom ale Paw vykřikla: "Počkej ještě! Potřebuji pomoct. Jedna vlčice se na mě pokusila zaútočit a následně se zranila. Musíš utrhnout tohle Běloočko Léčivé a donést jí ho. Pomůžeš mi prosím?" Vločka chvíli přemýšlela, ale potom souhlasila a rychle běželi k vlčici. Ta po chvíli otevřela oči a trochu se pousmála. "Tady, přilož jí to tam, na hrudník. Tahle bylinka docela pomáhá - to ví každý." Vločka přikývla a listy přiložila. "Jsem tak ráda že tě zase vidím a slyším. Chyběla jsi mi moc." Řekla Vločka a usmála se na ducha Paw, která úsměv opětovala. Potom se otočila na vlčici: "Jak ti je?" Ta černá vlčice si lehla na břicho, usmála se na ni a odvětila: "Lépe. Mnohem lépe."

Betty

2. listopadu 2015 v 22:04 | Bella |  Postavy

JMÉNO: Betty
KLAN: Vzdušný
VĚK: kotě
KOUZELNÁ SCHOPNOST: Teleportace
POVAHA: Je hodná, ale dost zbrklá. Moc ráda si hraje, při tom ale často něco provede.

Margita

2. listopadu 2015 v 11:43 | Bella |  Postavy
JMÉNO: Margita
KLAN: Vzdušný
KOUZELNÁ SCHOPNOST: čtení myšlenek
POVAHA: Je milá a přátelská, ale také dost náladová a netrpělivá. Někdy se chová trochu tajemně.