Klany se musejí spojit - kapitola 9.

21. října 2015 v 14:01 | Lilly |  Příběhy
Wann přišla k potoku, přes který se dalo snadno přejít po kamenech, které byly z části potopené. Na jednom z nich seděla bílá, průhledná kočka se sklopenou hlavou. Celá jasně zářila a měla nádherné oči. Wann ji hned poznala. "Paw, jsi to ty?" opatrně se zeptala. Kočka se k ní otočila a přikývla. "Ano, jsem to já. Proč jsi sem přišla?" zeptala se jí vlídným hlasem. Wann na to odpověděla: "Nevěděla jsem, že tu jsi. Ty jsi duch, že?" -"Ano, jsem" odpověděla jí na otázku Paw. Potom přeskákala kameny na druhou stranu potoka a Wann běžela za ní. Paw natáhla tlapku a ponořila jí do vody. Na hladině neviděla svůj odraz. Wann si sedla vedle ní a udělala to stejné. Ale narozdíl od Paw ve vodě svůj odraz viděla. Paw zvedla hlavu, podívala se na ní a usmála se. "Bojovali jste statečně. Jenom je škoda, že to dopadlo takhle." řekla. "To jo. Je mi líto, že jsme tě nestihli zachránit..." smutně řekla Wann a Paw jí položila tlapku na rameno. "Udělala jsi, co jsi mohla. Vlastně je dobře, co se stalo. Mohlo to dopadnout hůř." dořekla Paw a Wann se na ní udiveně otočila. "Jak to myslíš, že to dopadlo dobře? Víš, kolik koček zemřelo?" Paw se na ní znovu otočila. "Ano, dopadlo to dobře. Třeba jste mohli tento boj prohrát a mohli jste přijít o všechno území. Vy si teď zasloužíte oslavovat a radovat se, a ne truchlit nad zemřelými. I když to je bolestivé. Ale už je to za námi. Teď už jsou klany v bezpečí." Wann přikývla a obě kočky přešly potok zpět na druhou stranu. V tom Wann něco napadlo. Zastavila Paw a řekla: "Co kdyby jses se mnou vrátila do tábora? Všem se po tobě stýská." Paw ale nesouhlasila a rozhodným hlasem odpověděla "Ne, Vanilko, já zůstanu tady. Vyřiď všem, že je mi dobře a že nemusí být smutní. Ale moje místo je teď tady. Nejdu s tebou." -"Ale proč? Proč se mnou nemůžeš jít, aspoň na chvilku?" prosila ji Wann. "Už jsem řekla, prostě s tebou do tábora nepůjdu!" ohnala se po ní Paw, ale její tlapka Vanilkou proletěla jako vzduch. Nemohla se ji dotknout. "Promiň" řekla Paw a odběhla k velkým kamenům, které byly blízko lesa. "Paw! Počkej!" volala za ní Wann, ale Paw nezastavila. Rozběhla se tedy za ní a když se Paw konečně zastavila, začala pomalu mizet. "Už musím jít." řekla Paw a hned jak to dořekla, zmizela úplně. Vanilka jí ještě dlouho volala, ale Paw se už neukázala. Ještě chvilku tam stála a pak se vrátila do tábora.

KONEC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paw Paw | 26. října 2015 v 19:22 | Reagovat

To...
JSEM JÁÁÁÁ
Jo, tvrdohlavá jako vždycky!
Je to tak přenádherně napsané, já zírám!
Tak snad se někdy zase objeví! :-D
Ale ten úsek se smrtí mě moooc dojal,..
Paw mě charakterizuje, miluji ji...
Je to kočka, kterou bych si vysnila  - i když na barvách vůbec nezáleží! Ta povaha a jak jsi napsala ty menší souboje s Listnatými! Neuvěřitelné... Prostě piš dál, je to skvělé.

PS: Hlavně s Paw! :-D

2 Lilly Lilly | Web | 26. října 2015 v 19:45 | Reagovat

Ďekujuuuuuuuu :D  tahle část mě bavila nejvíc, Paw je úžasná :-D

3 Lilly Lilly | Web | 26. října 2015 v 19:46 | Reagovat

Dočkala ses :-D a Paw se v příběhu ještě určitě objevi :-)

4 Paw Paw | 26. října 2015 v 19:52 | Reagovat

[2]:

[3]: Ty jsi taky úžasnáááá
Jo, to dočkala! Už kreslím na to téma obrázek! ^^ :-P HUUURÁÁÁÁÁ!!! :-D  :-D  :-D

5 Lilly Lilly | Web | 26. října 2015 v 21:08 | Reagovat

Jupíííí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama